Také jste už jako malé milovaly svetry, šály, rukavice, někdo dokonce kamaše, které vyrobila maminka nebo babička?
Kluci pyšně nosívali krásně vzorované svetry a my holky jsme toužily naučit se motat vlnu tak, abychom je ohromily vlastními výrobky.
Jen některé z nás dokázaly vydržet hodiny a hodiny se učit hladce, obrace, anglicky hladce, stáhnout oko, přetáhnout a tak dále, aby výsledek byl hodný chlubení.
Vzpomínám, jak jsem seděla a učila se vyplétaný list. To bylo utrpení!
Dneska bych už takovou dobu u toho nevydržela.
Tehdy jsem zaslechla, jak se máma s pýchou v hlase chlubila své kamarádce, jakou mám trpělivost, abych upletla svetr podle svých představ.
Jenže přišla chvíle, kdy všichni jakoby naráz přestali nosit svetry domácí výroby a narůstal tlak na nás, co jsme je pořád nosili a milovali, že nadešla chvíle, nosit všechno jen kupované.
A tak i já jsem podlehla trendu, odložila jsem pletací jehlice a přesvědčila jsem maminku, aby mi svetr nepletla, ale koupila.
Dostala jsem ho.
Pyšně jsem si v něm vykračovala po škole a najednou jsem kolem sebe uviděla další tři stejné, jen v jiné základní barvě.
Také jste zažily ty samé pocity? Každá žena chce být v něčem originální a najednou vnímá, že se zařadila do uniformity okolí.
Nebylo nás moc, co jsme se vrátily k pletení, abychom měly něco jiného než ostatní.
V zaměstnání, kde jsem byla v mladém kolektivu jediná, kdo uměl plést a učil ostatní, jsem chvíli platila za exota. Kolegyně se snažily, obličeje zkroucené soustředěním, jehlice o sebe nepravidelně ťukaly, ale ani touha po originálech většinu z nich nepřesvědčila, aby seděly nad ručními pracemi, když mohly večery trávit jinak.
Pak toužebně vzdychaly, když viděly mé nové výrobky.
ALE DOBA SE ZMĚNILA.
Během poslední pár let začaly do obchodů přicházet ručně pletené svetry, čepice, a protože od jednoho vzoru jich na věšáku viselo hodně, tytéž ženy, které kdysi pohrdly mnohahodinovým vysedáváním nad ruční prací, se začaly obracet na ty, co umí, aby dostaly „kurzy“ pletení a mohly oblékat rodinu.
Nejvděčnějšími nositeli našich prací bývají manželé. Ať už nám chtějí dělat radost, nebo jsou rádi, že nemusejí do obchodu a přesto mají nový svetr, nadšeně si ho oblékají, když jdou s námi ven.
Nechtělo se mi tomu věřit, ale opravdu se najednou s pletačkami roztrhl pytel.
Šla jsem si koupit silné jehlice a prodavačka mi řekla, že po Vánocích je vyprodáno, protože najednou je o pletení velký zájem.
Tak držím všem palce, aby jejich svetry, kabátky, čepice, ponožky a další věci, jejich milovaní nosili rádi a s hrdostí, že mají v rodině šikovnou a trpělivou maminku, či babičku.